Vzpomínka na p. Josefa Záhoru – kapelníka Černovické dechovky
Mám-li něco napsat o našem nedávno zesnulém kapelníkovi, panu Josefu Záhorovi, musím se stručně zmínit o celé existenci naší Černovické dechovky.
Vznik této kapely se oficiálně datuje k roku 1933, kdy ji založil p. Ferdinand Krejčí z Dobešova, který sám naučil hrát spoustu mladých muzikantů, kteří ještě dnes vzpomínají na jeho svérázné výchovně vzdělávací metody. Takže díky němu měla dechová hudba na Černovicku po dlouhá léta širokou členskou základnu. Jeho pokračovatelem byl p. Antonín Lippert, který s Černovickou dechovkou pak dlouho spolupracoval až do své nedávné smrti. Dalším dlouholetým kapelníkem naší dechovky byl p. František Sviták a p. Jiří Kukačka, který zavedl pravidelné zkoušky, byl ve svém působení pedantský a přirozeně důsledný. Každý si musel to své doma nacvičit, na zkoušce správně zahrát a pak, bylo-li třeba, procvičoval i jednotlivé skupiny nástrojů, dokud nebyl spokojen. Za jeho působení jsme měli 5 výjezdů do Švýcarska – družebního Biglenu a účastnili jsme se různých festivalů dechovek.
Pan Josef Záhora, který už od jinošských let až dosud s naší dechovkou hrál těžký heligon nebo tubu, byl tedy po dobu 12 let pátým naším kapelníkem, což je za 84 let existence kapely poměrně malé číslo.
Náš bývalý kapelník sám byl obyčejný člověk, zemědělec z osady Zoubek nedaleko vesničky Křeč, dlouholetý velitel křečských požárníků – hasičů, poctivec se srdcem na dlani. Ve svém konání byl velmi cílevědomý a dovedl své záměry přes rozmanité obtíže vždy dotáhnout do zdárného konce. Za jeho šéfování jsme se zúčastnili dalších různých festivalů dechovek a podařila se natočit dvě CD, tzv. cédéčka, z nichž slýcháme naše skladby v jihočeském rozhlase nebo DVD nosič, a proto se Černovická dechovka občas objevuje i na TV Šlágr.
Pepa vedl k muzice i své děti. Syna Josefa – nadějného křídlováka, který v r. 2000 tragicky zahynul, dalšího syna Pavla, který s námi hraje na baskřídlovku a také na tubu/heligón, i také vnuka Jirku, který už je také platným členem v naší dechovce s trombonem v doprovodu.
Všichni tito zmínění pánové kapelníci se o dechovku vzorně starali, každý posvém, jak nejlépe dovedli. Staří muzikanti postupem let odcházeli, a i když byla naše dechovka několikrát v krizi, všichni tito pánové kapelníci ji dovedli probudit k dalšímu životu.
Teď stojíme opět před problémem najít v našich řadách pokračovatele, který bude kráčet ve šlépějích předchozích pánů kapelníků a naši Černovickou dechovku v dnešní počítačové době nenechá zahynout. Před Vánocemi na tradičním výročním posezení našich muzikantů a zpěvaček jsme se rozhodli pro p. Jaroslava Řeháčka, našeho křídlováka. U kapely už hraje 15 let, známe ho jako pracovitého a zodpovědného člověka, což ukázal svým dlouholetým působením u černovických hasičů i angažovaností při různých veřejných akcích v našem městě.
Uběhlo něco málo přes dva měsíce, kdy byl s panem Záhorou natočen pro jihočeský rozhlas rozhovor u příležitosti jeho 75. narozenin, které jsme s ním oslavili. Tady je vidět, jak je lidský život křehký . . . Na jeho pohřbu ve Křeči se sešel velký počet smutečních hostů, přátel z vesnice i okolí, hasičů místních, ale i od jinud a také hodně muzikantů z okolních kapel.
Nyní snad se na nás dívá z toho muzikantského nebe a sleduje, jak to tady povedeme dál. Čest jeho památce!
Za Černovickou dechovku Miroslav Valek