Historie
90 let Černovické dechovky
Tento článek si nedělá nárok na badatelské dílo o historii Černovické dechovky. Autor se držel informací z kroniky dechovky, ev. z článků p. Jiřího Turka a p. Františka Vostarka st. i pamětníků černovické kapely (p. Jiří Filip z Kamenice n. Lipou a p. Václav Liška z Černovic).
Pohledy do historie Černovické dechovky
Na Černovicku, jako i jinde u nás, bylo kdysi muzikantů habaděj. Ti se různě podle svých možností formovali v různých malých kapelách. Na venkově, jako i ve městech byl tehdy hlad po kulturním vyžití (zábavy a bály, ochotnická divadelní představení, různé lidové oslavy a zvyky během roku atd.). A proto muzikanti, vedle svého uměleckého vyžití - hráli i sobě pro radost, to své hraní měli i jako nezanedbatelný finanční příjem pro své rodiny. Tak tomu bylo i u nás na Černovicku.
V Dobešově soukromý zemědělec, muzikant a lidový učitel hudby, pan Ferdinand Krejčí, zv. Ferda (1910 – 1988) vytvořil pro větší spole-čenské akce v černovickém okolí z muzikantů menších okolních kapel jednu velkou, a tak údajně kolem r. 1933 vznikla Černovická dechovka. Pan Krejčí byl jejím dlouholetým kapelníkem (až do 70.let 20.stol.) a na trumpetu v ní hrál až do své smrti.
Po II. světové válce se do Černovic přistěhoval pan Antonín Lippert (1919 – 2014). Působil tady jako učitel ve zdejší základní škole. Byl všestranným muzikantem a vyučil mnoho mladých i starších muzikantů, ze kterých vytvořil při čern. Osvětové besedě další dechovku, kde hrál především na křídlovku. Lippert mimo to sestavil i svou taneční, dokonce i dudáckou kapelu. Mimo jiné skládal a vydával, nejen pro naši dechovku své nové skladby (pochod Naše kapela, polka Muziko, muziko, Černovic-ká polka, polka Zpívej s námi nebo Pár úsměvů, Biglenská polka a další) a pro dechovky aranžoval jiná i modernější hudební díla. V roce 1970 se přestěhoval do Kamenice n. Lipou, kde se věnoval dechovce kamenické, byl sbormistrem pěveckého sboru Lípa. S naší dechovkou spolupracoval až do své smrti.
Od roku 1970 do 1992 se ujal vedení Černovické dechovky (tehdy se nějakou dobu také jmenovala Staročeská dechovka, díky spolupráci s místní baráčnickou obcí) dlouholetý křídlovák, pan František Sviták (1919 – 1992), byl účetním ve výkupu (ZZN). Někdy v té době se obě dechovky (p. Krejčího a p. Lipperta) postupně sloučily.
Od roku 1992 do r. 2005 pevně v rukou řídil Černovickou dechovku baskřídlovák, pan Jiří Kukačka (1930 – 2009), věhlasný vedoucí černovického železářství Jednoty. Za jeho organizačního i uměleckého vedení se pozvedla po všech stránkách úroveň naší kapely. Důkazem toho byla naše úspěšná účast na různých prestižních festivalech a jiných akcích.
Pak převzal Černovickou dechovku dlouholetý tubista, pan Josef Záhora (1942 – 2017), zemědělec ze Křeče - osada Zoubek. Jeho zásluhou bylo mj. to, že nás 2 x dokopal až do nahrávacího studia, kde jsme v r. 2013 natočili naše první CD Naše kapela a na podzim téhož nás náš Pepa opět dokopal až do nahrávacího studia TV Šlágr, a tak vzniklo pod názvem Naše kapela naše první DVD. V roce 2017 díky němu a Petrovi Dětskému se podařilo nahrát i další naše CD Vůně domova. V tomto období byl uměleckým vedoucím pan Miroslav Valek (nar.1949)
Po nečekaném úmrtí pana Záhory, v prosinci 2017, byl kapelníkem zvolen trumpetista, pan Jaroslav Řeháček (nar. 1959), bývalý učitel čern. ZŠ a člen černovického ZD, který Černovickou dechovku vede až dodnes. O uměleckou úroveň se stará pan Petr Dětský (nar. 1979).
Pod vedením výše uvedených kapelníků naše Černovická dechov-ka několikrát udělala tzv. díru do světa a reprezentovala tak náš kraj a naše město Černovice.
V kronice Černovické dechovky (začal ji sepisovat p. Kukačka) se mj. dočteme, že v letech 1952 a 53 mladá Lippertova dechovka se dostala do krajského kola soutěže dechovek v Jihlavě a postoupila až do Prahy. Tehdy v čern.sokolovně naši dechovku nahrával i jihlavský Čs.rozhlas.
Pod vedením pp. Kukačky a Lipperta ve spolupráci s městem Černovice byla naše dechovka spolu s dalšími spolky v r. 1992 vyslána na úvodní družební zájezd do švýcarského Biglenu. Bylo co obdivovat. V dalších letech se naše dechovka zúčastnila zájezdů ještě šestkrát (r. 1996, 2000, 2002, 2005, 2008, 2018) a vždy se koncertovalo na různých místech spolu s místní kapelou. Na oplátku Švýcaři zase jezdili na zájezdy k nám. A samozřejmě i se svou kapelou.
V roce 1999 si nás filmaři ČsT vybrali a na dobešovské železn. zastávce se s naší dechovkou natáčel videoklip pro píseň Starý muž od Jaromíra Nohavici. Naši muzikanti si to prý užili, bylo jim zima.
Černovická dechovka se úspěšně porovnala s ostatními kapelami v letech 1996 až 1999 na festivalech Vejvodova Zbraslav, nebo v r. 1996 v Českých Budějovicích v doprovodném programu výstavy Země Živitel-ka. V roce 1995 a 1998 se účastnila postupové soutěže Polka-Fest, kde se probojovala až do Hořovic a pak se s námi dvakrát nahrávalo v plzeňském Českém rozhlase.
Díky naší zpěvačce a uvaděčce pí Jarmile Cechnerové, místostaros-tce v městské části Praha 2, byla Černovická dechovka a dívčí folková skupina Pomněnky pozvána v r. 1999 na oslavy 150.výročí povýšení Královských Vinohrad na město. Koncertovali jsme tam např. vedle kapely Šlapeto. Na vinohradském náměstí u chrámu sv. Ludmily jsme také šestkrát hráli v adventním čase naše vánoční koledy (r. 2005 až 2010).
Zúčastňovali jsme se i různých dalších festivalů v okolí. Byla to Kubešova Soběslav (r. 2004, 2006, 2014 a 2022), hasičský festival dech.hudeb v Pelhřimově (r. 2005, 2007 až 2009, 2012 až 2015, r. 2021 a 2022), festival Mladé dechovky ve Zruči nad Sázavou (od r. 2009 až do r. 2019 a vloni), festival dech.hudeb v Bechyni (r. 2015, 2017, 2018 a 2021), festival v Dolní Cerekvi (r. 2017), v Lomnici nad Lužnicí (r. 2018) a v Plané nad Lužnicí (r. 2010 a 2020). Od r. 1999 se každoročně zúčastňujeme letních promenádních koncertů kapel našeho okresu v nedě-li dopoledne v Pelhřimově na Masarykově náměstí.
Muzikanti Černovické dechovky pořádali na sokolovně od r. 2007 až do r. 2015 Muzikantské plesy. Vždy hrála naše dechovka a nějaké kapely přizvané z okolí, často i naše Přespolanka Miloše Vyhnálka.
Od roku 2013 se dostává Černovická dechovka do podvědomí mno-ha milovníků dechové hudby v Česku díky našim dvěma CD. Naše písničky dělají radost různým oslavencům v pořadu Písničky pro radost Českého rozhlasu České Budějovice (106,4 KHz), ev. Vysočina. Od roku 2013 nás milovníci dechovky mohou vídat a slyšet na TV Šlágr.
V roce 2018 město Černovice zorganizovalo zájezd na Slovensko do družební obce Bošáca a tam jsme při jejich víkendové multižánrové tradiční slavnosti (podobné našemu Černovicko se baví) mj. i dvakrát koncertovali. Na oplátku Slováci z Bošáce přijeli v r. 2019 k nám a uspořádali jsme v našem kině spolu čern.ženami ČSŽ tématický dvojkoncert, který měl u našeho publika velký úspěch. Na Slovensko naše dechovka jezdila i dříve (od r. 1977), ale to bylo do tehdejší družební obce Oravská Lesná v okrese Dolný Kubín.
Vloni se naši muzikanti (Miloš Vyhnálek, Petr Dětský, Pavel Záhora, Jirka Filip a vypomohl Jiří Musil) podíleli na natáčení filmové minisérie Král Šumavy. Naši hoši tam hráli na vesnické tancovačce skladby Ku Praze uháněl vlak, Na Šumavě je dolina a polku Ty musíš má milá.
Kapelu netvoří jen kapelníci, i když na její úroveň a činnost mají velký podíl. Kapelu tvoří hlavně muzikanti a zpěváci/čky. Muzikanti Čer-novické dechovky, až na výjimky, byli/jsou obyčejní lidé, různých obyčejných povolání. Dosud jsme neměli ve svých řadách téměř nikoho, kdo by vystudoval konzervatoř a zabýval se hudbou profesionálně, jako různé jiné vyhlášené kapely. Někdo z nás získával základní hudební vzdělání v tehdejších LŠU či nyní v ZUŠ, mnozí dříve byli tzv. samouky. Několik našich muzikantů získalo hlubší hudební vzdělání ve vojenských hudbách. Někdo se muzice, nejen dechovce, ve svém životě věnoval více, jiný jen okrajově, podle toho, jak mu to dovoloval čas či práce/zaměstnání nebo dojíždění. Jak vám představit muzikanty, kteří se 90 let podíleli na úspěších Černovické dechovky? K tomu by mohl posloužit náš dlouhý seznam muzikantů seřazený dle roku narození, ale ten vám nabídneme až za 10 let ve sborníku k 100. výročí Černovické dechovky, pokud bude naše kapela ještě hrát. Zatím se, prosím, spokojte jen s popisky u fotografií.
Černovická dechovka, jako celek, se vždy snažila na rozmanitých akcích zahrát co nejlépe, aby byli posluchači/tanečníci a také pořadatelé spokojeni. Proto bylo a je třeba se pravidelně/nepravidelně scházet po večerech na tzv. zkoušky. V historii naší kapely se zkoušelo na různých místech s větší či menší podporou města. Asi od r. 1953 se vznikem Osvětové besedy měli muzikanti zkušebnu u kostela. Po vyhoření čern. radnice (květen 1984) dočasně tyto prostory obsadil čern. MNV. Co si pamatuju, tak se pak provizorně zkoušelo i v hasičárně, po uvolnění policejní služebny pak byla muzikantská zkušebna opět téměř 30 let u kostela. Nyní je provizorní zkušebna ve staré školce, odkud se Černovická dechovka už pomalu stěhuje do své nové zkušebny na sokolovně.
Jaroslav Řeháček - kapelník ČD
Samozřejmě, že tu dechové orchestry byly už dříve. První písemnou zmínku jsem nalezl ze 2. srpna 1877 v Českém jihu: "Do Černovic! Ctěnému panu Jandovi, učiteli v Černovicích, kterýž nás svou výbornou školní kapelou na výletu u Svaté Anny dne 28. července znamenitě pobavil a mysl naši rozjařil, provoláváme náš srdečný dík! Plánští výletníci." Dorostenecká hudba v hasičských stejnokrojích, vedená učitelem Václavem Jandou, měla tehdy 18 členů. Chlapecký orchestr byl vítán i v okolních obcích či zámcích, mimo jiné v Hrobech. O osmnáct let později se kapela již p. ředitele Jandy vyfotografovala (viz foto ve vestibulu černovického obecního domu v expozici čern. historických fotografií), roku 1895 měla už 29 hráčů, převážně na dechové nástroje. Kapelu měl v roce 1888 také p. učitel Rudolf Šikota a vedl i hudební školu. Podle zjištění Františka Vostarka existovala potom v Černovicích ještě dechová kapela Kučerova. Dobešovský Ferdinand Krejčí roku 1930 také založil kapelu a přihlásil živnost. Hudbu udržoval přes padesát let až do roku 1984. Po celá třicátá léta 20. století účinkovala také kapela černovického Františka Slaniny, kterého někdy u kapelnického pultu zastupoval Alois Lhotka, oba byli houslisté. Orchestr ale nebyl vyhraněně dechový.
Černovická dechovka byla založena, podle pamětníky upřesněného datování, roku 1933. Prvně prý hrála na posvícení v Dobešově. Prokazatelně písemně je zaznamenán název Černovické dechovky na jaře 1935, kdy hrála ve Vlčevsi při odhalení pomníku padlým v první světové válce. Tehdy už pod řízením soukromého zemědělce Ferdinanda Krejčího z Dobešova, který ji pak dlouhodobě vedl.
Během druhé světové války se všechny kulturní pořady stávaly skrytou manifestací odporu proti režimu. Nesmělo se tancovat, tak orchestry jen koncertovaly. 25. května a 6. listopadu 1940 byly v sokolovně povolené koncerty Kmochovy hudby z Kolína za dirigování Aloise Vlasáka. Hrály se skladby převážně českých autorů s vlastenecky laděnými tituly.
Když přišel do Černovic v roce 1945 mladý učitel Antonín Lippert, hned začal vyučovat děti, aby mohl sestavit kapelu. Začala hrát roku 1947 a v letech 1952 a 1953 vyhrála krajskou soutěž a vystupovala tak na celostátní soutěži v Praze pod názvem Dechová hudba Osvětové besedy Černovice. Měla 3 stálé a 2 příležitostné zpěvačky a podle veršovánky člena souboru Aloise Urbana (viz dále) snad 11 členů. Učitel Lippert vedl současně s dechovkou ještě úspěšnější soubor - dudáckou muziku ve složení dudy (hrál on), housle (učitel Jaromír Vodička), klarinety (truhlář Karel Dlouhý nebo obchodní příručí Jiří Kukačka a dělník Oldřich Brom), zpěvačky (Jarmila Vastlová a ?) a tanečníci (Eva a Petr Lippertovi). V té době obě tělesa nahrávala pro brněnský a českobudějovický rozhlas. V letech 1954 až 1956 složil Antonín Lippert ze třiceti místních hudebníků symfonický orchestr, se kterým pořádal pro školy po tehdejším kamenickém okrese vzdělávací koncerty. V roce 1962 byly v Černovicích celkem čtyři hudební soubory. Lippert vedl i nový taneční orchestr se zpěvačkou Jarmilou Vastlovou, provdanou Cechnerovou.
V šedesátých letech pořádali místní baráčníci každý pátek rozlučkový taneční večer s rekreanty s vlastní hudbou kapelníka Františka Svitáka. Té také pořídili stejné košile a podle fotografií i čapky, muzikanty brali i na své zájezdy. V roce 1968 byl v Černovicích založen Svaz hudebníků, tato jediná odbočka v okrese měla 50 hudebníků v šesti souborech. Jsou doloženy tyto: dechová hudba Ferdinanda Krejčího z Dobešova v letech 1965 až 1976 (jeho kapela existovala ovšem už od roku 1930), baráčnická dechovka Františka Svitáka v letech 1967 až 1972, hudba Josefa Rychetského v letech 1969 až 1978 (vznikla však už roku 1955 v Rytově), Venkovanka kapelníka Františka Šimečka v letech 1975 až 1998 a Zámečanka při Krajském ústavu sociální péče Černovice. Situace nebyla přehledná, zřejmě muzikanti působili příležitostně v různých orchestrech. Černovickou dechovku, tehdy zvanou Staročeská dechovka, vedl František Sviták v letech 1970 až 1992 a postupně do ní soustředil hudebníky ze všech ostatních souborů.
V obci se roku 1971 uskutečnil první ročník festivalu lidové hudby, na němž pod obnoveným názvem hrála Černovická dechovka skladby devíti soutěžících autorů, většinou osobně přítomných. Dobešovský kronikář a současně předseda MNV František Diviš si však ještě v roce 1972 pochvaloval, že " jsou v obci tři kapely a to: Rychetský, Krejčí a Lippert."
Od roku 1977 hudebníci z Černovicka několikrát vystupovali na Slovensku při zájezdech do družební obce Oravská Lesná.
Od roku 1991 vzniklo přátelství města Černovice se švýcarským Biglenem. Po téměř dvacet let v tříletých intervalech si města vyměňovala delegace, českou stranu vždy reprezentovala také naše Černovická dechovka, od roku 1992 vedená Jiřím Kukačkou. V té době měla kapela přibližně 12 muzikantů 2 zpěvačky a 2 zpěváky i konferenciérku. Do Švýcarska se jelo v letech 1992, 1996, 2002, 2008. Dechovka nechyběla na žádné městské slavnosti. Vzpomeňme např. 8. května 1993, kdy přijel po mnoha letech na nádraží opět parní vlak, který byl přivítán naší dechovkou a davem asi tří set lidí. Večer 31. července téhož roku koncertovala dechovka v místní sokolovně při oslavě 670 let od nástupu vlády Rožmberků. Pod vánočním stromem, později před městským úřadem začala pravidelně hrát a společně zpívat s občany vánoční koledy a ukolébavky.
Šedesát let svého trvání Černovická dechovka oslavila koncertem v květnu 1996 (tehdy se mělo zato, že vznikla až roku 1936). V několika předchozích i následujících letech se úspěšně zúčastňovala festivalu Vejvodova Zbraslav. Pozvána byla také dvakrát na Polka - fest 95 a 98 do Hořovic, na soutěžní přehlídku do Českých Budějovic i do plzeňského rozhlasu. Všude čestně obstála. Muzikanti účinkovali i v televizním klipu populárního zpěváka Jaromíra Nohavici při svatbě na kolejích na dobešovské zastávce. V červnu 1999 si pražské Královské Vinohrady pozvaly ke 150. výročí svého povýšení na město do slavnostního programu kromě staropražského Šlapeta i naše hudebníky, Černovickou dechovku a Pomněnky. Jistě to bylo na popud tamní místostarostky, naší zpěvačky Jarmily Cechnerové, rozené Vastlové. Následujícího roku koncertovala Černovická dechovka nejméně třináctkrát mimo naše město. Bylo to např. v Obratani, Deštné, Těmicích, v obou Prosečích (domovy důchodců v Obořišti a u Pacova). Od roku 1999 se pravidelně účastní prázdninových nedělních promenádních koncertů různých kapel Pelhřimovska. Černovické zpívání vánočních koled se během let rozšířilo i do dalších měst a vesnic, a několikrát i dokonce na pražské vinohradské náměstí před chrám sv. Ludmily. Naše dechovka hrála u sokolovny pod kaštany nebo už tradičně v zámecké oboře při okrskové hasičské soutěži, každoročně se zúčastňovala černovických masopustů, různých městských či hasičských slavností, poutí ve Svaté Anně atd.
Už od nepaměti naši muzikanti hrají při pohřbech nejen v Černovicích, ale i v širokém okolí.
Od roku 2005 je kapelníkem Josef Záhora ze Křeče a uměleckým vedoucím Miroslav Valek. Černovická dechovka pokračuje dál ve svém hraní, koncertování pro širokou veřejnost a pro příznivce dechové hudby obzvláště.
Jiří Turek
Dodatek:
Po odchodu kapelníka Josefa Záhory do muzikantského nebe na sklonku roku 2017 vede Černovickou dechovku nový kapelník Jaroslav Řeháček, v pořadí šestý kapelník v historii dechovky. Se změnou kapelníka došlo i k výměně na pozici uměleckého vedoucího, kdy taktovku po Mirkovi Valkovi převzal Petr Dětský.
